BARBUCHA Tyrkys

Dovolte, abych se představila:

jmenuji se BARBUCHA

a přísluším k plemeni český strakatý pes.
Narodila jsem se v chovatelské stanici Tyrkys 16. června 2002 fence Bali Libachar, které patří lidská rodina paní Evy Pechové z Prahy.

Pocházím z 11 sourozenců, nejpočetnějšího vrhu v existenci českého strakatého psa. Naším tatínkem je Ben, strakáč nalezený kdysi v útulku paní Marcelou Hanušovou, která mu svou ryzí láskou a péčí dokázala dokonale vynahradit ne příliš šťastný start do života.

Byly nám akorát tři týdny, když se na nás poprvé přišla podívat moje nová rodina. Moc se jim zalíbila černá skvrna ve tvaru sněhuláčka, kterou mám na hřbetě u ocásku (...teď už je to pořádný sněhulák... :-), a tak si mě vybrali. Ale ještě museli pár týdnů počkat, než dorostu.

Zatím nám pan doktor vytetoval do oušek čísla, to moje je 557. Rostli jsme - no, jako z vody, až nám začali říkat demoliční četa. Čas jsme trávili tvrdou prací: lumpárnami, jídlem a spánkem. Pořád si nás chodili prohlížet nějací lidé, jednoho dne si ti moji přišli i pro mě a společně jsme odjeli do nového domova.

Začali na mě volat Bara (krátce, prosím!), Barunka, brzy jsem pochopila, že je to mé jméno. Učila jsem se základy poslušnosti a šlo mi to opravdu dobře. Zpočátku jsem trošku trápila s jídlem, jenže když kolem stále bylo něco zajímavějšího a důležitějšího ke zkoumání! Páníček pak o mně prohlásil, že jsem "žižla" a vypadám jak hovínko z Baliny (to je moje maminka). Časem jsem poznala, že miska s baštou je skvělá věc, a přestala tak býti žižlou.

Myslím, že jsem nedopadla špatně, často slýchám, že by kdekdo chtěl být u nás psem místo mě. Ale já si své postavení vzít nenechám! Poctivě hlídám, zvláště když jsem v té plechové boudě na kolech, které se říká auto. Jakmile se k ní někdo cizí přiblíží, okamžitě ho přes sklo vyženu. 

Plním i další obvyklé psí role: vítače bouřlivého, mazla přítuly, tuleně domácího, pusinkovače obecného, ohřívače postelového a podobně.

Barbucha Tyrkys - postojRáda chodím na procházky, hlavně když potkáme nějaké další pejsky a fenky a můžeme se spolu popasovat a vyřádit. Běhat dokážu jako vítr. Naučila jsem se pár obratných kousků, jeden z nich jsem předvedla při setkání u příležitosti oslav 50. výročí vzniku Českého strakatého psa a byla po zásluze odměněna pohárem "Šikula roku 2004".

Jediná věc mě maličko trápí, a to jsou výstavy. Líbí se mi, že se tam sejdu s mnoha psími kamarády, ale nemiluji ty záležitosti v kruhu. Jeden musí zvládnout tolik věcí: hezky vzpřímeně chodit a nečuchat u země, držet uši a ocas v předepsané poloze, předvádět se ve výstavním postoji, nechat si šťourat v tlamě od cizích lidí a podobně. Panička mi však vysvětlila, že účast na výstavách je důležitá pro chovnost. Nejdřív jsem nevěděla, co to slovo znamená, vždyť chování na klíně i v náručí jsem výborně ovládala odjakživa, teď však jsem už velká holka a vím, že jen chovní psi a fenky mají potomky s průkazem původu. 

Do chovu jsem byla zařazena 27. března 2004 a postupně porodila celkem 24 štěňat (vrhy A, B, C a D v chovatelské stanici Strakatý samet). Přehled mých potomků naleznete v rubrice ODCHOVY.

 

 

Stránka o vrhu A
Stránka o vrhu B
Stránka o vrhu C
Stránka o vrhu D


náhled - diplom Český grandšampionJsem první český strakatý pes, který obdržel titul Český grandšampion.

Barbucha Tyrkys sedící

Barbucha Tyrkys spící

vstupní strana webové prezentace chovatelské stanice Strakatý samet

©Publikování nebo šíření obsahu tohoto webu je bez výslovného souhlasu majitelky CHS Strakatý samet zakázáno.

NAVRCHOLU.cz