CIKORKA Strakatý samet

Cikorka Strakatý samet, nar. 8. září 2008Ahoj, pojďte dál a přečtěte si o mně pár řádků. Narodila jsem se 8. září 2008 jako poslední, šesté štěňátko z vrhu C. Jsem skoro stejně sametová jako moje maminka Barbucha Tyrkys a svého tatínka Bobka z Česlova také nezapřu, jsem tmavá po něm. Proto mám jméno, které mi padne jako ulité -

- jmenuji se CIKORKA.

Naše první panička zaznamenala slovem i fotograficky, jak to všechno bylo, než jsme se narodili, jak jsme rostli a opouštěli rodné hnízdečko. Já jsem se přestěhovala v pátek 31. října 2008. Celý večer jsem naříkala, vyla a hledala mámu.

CIKORKA Strakatý samet těsně před odchodem do nového domova

Hlavně díky Kubovi, nejmladšímu členovi mé lidské smečky, jsem si v novém domově brzy zvykla. Máme se spolu moc rádi. Dokonce tak, že se dělíme o Kubovu postel. Pokud to ještě nevíte, postel je moc prima pelech, pohodlný, měkoučký a teploučký. My, strakáči, milujeme spaní pod pokrývkou. A nejradši s úplně přikrytou hlavou. Naši spolunocležníci si libují, že umíme krásně zahřívat. Zkuste to a uvidíte, že štěkám jen čistou pravdu pravdoucí.

Cikorka Strakatý samet ve strakaté postýlce

Doma mi říkají Ciky, paní Cikyová a moje panička na mě také volá Cikynko, Cikoušku... Ovšem když něco provedu, tak mi říká: "Ty příšero jedna!". No, nevím, proč mi říká příšero? Sami se z fotografií můžete přesvědčit, že opravdu nejsem žádná příšera - nad očima mám pěkné tmavě žluté obloučky, na nohou slušivé žluté podkolenky (no, spíš punčocháče) s trochou bílých a černých teček a hlavně mám výrazně zbarvená strakatá prsa, na která jsem náležitě pyšná. A moji páníčci ještě víc :-). Jedna paní mi dokonce řekla, že jsem krásně puntíkatá. Ale věřte mi, že se slunéčkem sedmitečným nemám vůbec nic společného :-)

Cikorka Strakatý samet a její strakatá prsa

Mými nejoblíbenějšími psími kamarády jsou fenky a pejsci z naší strakaté rodiny – hlavně máma Barbucha a starší sestřička Berenika. Pokaždé, když je potkám, mám ohromnou radost, a to takovou, až se počurám (… ale jen trošičku). Pak spolu běháme a tvoříme ojedinělou strakatou trojici. Kolemjdoucí se často ptají našich lidiček, co je to za hezky zbarvené pejsky. A oni jim odpovídají, že prý to má na svědomí jakýsi pan Horák.

Cikorka Strakatý samet, český strakatý pes

Bydlíme vedle Hostivařského lesoparku, kam se mnou chodí na procházky všichni členové mé lidské smečky. Mohu se zde vyběhat se spoustou pejsků. Mými dobrými kamarády jsou zlatí i labradorští retrívři a chlupatí pejsci všeho druhu. Nejraději ze všech mám svého souseda borderkoliáka Ounka a taky labradora Adámka, který si ode mě nechá všechno líbit. Mohu se o něho otírat podle libosti a on vůbec není nevrlý.

V lesoparku není o zážitky nouze. O ten největší se s vámi musím podělit. Jednou - to jsem byla ještě dorostenka - jsme při ranní procházce s paničkou potkaly dva zvláštní psy. Byli celí bílí, mnohem větší než já a jeden z nich měl na hlavě dva zahnuté klacíky. Bleskurychle jsem kolem něj proběhla a chtěla ho vyzvat ke hře, ale on se těmi svými klacíky po mně ohnal. Panička mi pak vysvětlila, že to nejsou pejsci, nýbrž kozy, a ty klacíky na hlavě jsou rohy, kterými by mě koza mohla pěkně nabrat. Od té doby kolem nich běhám v uctivé vzdálenosti. Kozy hlídá velký dobrman a malý voříšek Punťa. Když jsem letos v létě poprvé hárala, Punťovi se zamlouval můj parfém natolik, že se chtěl dokonce nastěhovat ke mně domů.

Cikorka Strakatý samet a její setkání s kozami

Se svojí lidskou smečkou jezdím moc ráda na chatu na Sázavu. Už z dálnice D1 větřím, že brzy budeme na místě a že se celý den budu moci prohánět po velké zahradě. Hned vedle je les se spoustou báječných pachů a vůní. I přesto, že mezi chatou a lesem není plot, tak nikam neutíkám. Pak ještě často jezdíváme do polabské nížiny, kde má náš děda zahradu plnou kytek a dalších rostlinek. Líbí se mi dovádět v záhonech, hrabat a hledat žížaly, které považuji za vynikající pochoutku. Skvěle kloužou do krku. V létě, když se urodily jahody, sklízela jsem si je přímo z keříku a stejně tak baštila papriky a rajčata. Děda byl velmi překvapen, jak je český strakatý pes všestranný a má v sobě dokonce sklony k zahradničení.

Protože už jsem pořádná psí slečna a žádné mimino, rozhodla nedávno moje panička, že pojedeme na výstavu. A tak mám za sebou výstavní premiéru v Mladé Boleslavi. Výstava se konala přesně rok poté, co jsem se přestěhovala do svého nového domova. Běhala jsem v kruhu s dalšími fenkami a asi to nebylo špatné, protože jsem dostala dvě ceny. Jsou ovšem takové podivné. Blýskavý talířek, ze kterého se nedá jíst, protože z něho všechny dobroty padají, a stříbrný pohár, ze kterého se zase nedá pít. Pro moji psí tlamičku je moc malý.

Cikorka Strakatý samet - V1, CAJC, Nejl. mladý jedinec, 2. nejl. mladá fena výstavy - 31. října 2009 - Mladá Boleslav

Napadlo mě, že příště by se mohly jako ceny rozdávat třeba olomoucké tvarůžky. Lidi, ty voněj´! A jak chutnají! Páníček jim říká syrečky a že jsou moc dobré k pivu. Pivo, to znám, dostala jsem ho na výstavě jako dárek a je to veliká dobrota! Kdyby mi tak k němu přidali balíček syrečků, dala by se nuda v kruhu vydržet. Musím si o tom pěkně po psím popovídat s ostatními strakáči, kteří na výstavy také chodí. Ale hlavně to musím říct své úplně první paničce, která se o mě a mé sourozence starala, když jsme byli ještě malí štěníci. Třeba to nějak zařídí. :-))

pivo pro psy

text a foto: Alena, Jiří a Jakub Havlátovi/prosinec 2009



V průběhu roku 2010 jsem se zúčastnila dalších výstav a nasbírala potřebný počet bodů, abych dosáhla na titul Klubový junior šampion. Ten mi byl udělen 1. listopadu 2010 a dostala jsem k němu ještě krásný velký pohár.

CIKORKA s pohárem Klubový junior šampion

vstupní strana webové prezentace chovatelské stanice Strakatý samet

©Publikování nebo šíření obsahu tohoto webu je bez výslovného souhlasu majitelky CHS Strakatý samet zakázáno.

NAVRCHOLU.cz